Z prací našich žáků

Za dalekými horami byl rybník, ve kterém žil vodník jménem Neekolog. Neekolog byl zlobivý vodník. Místo toho, aby si k sobě pod vodu bral všechny pozemské tvory, kteří ničí přírodu, dělal nepořádek on sám.  

Když dojedl brambůrky a dopil kofolu, tak sáček a PETku nechal plavat ve vodě. Za nedlouho byla hladina rybníka pokryta vrstvou plastů. Vodník Neekolog byl uvězněn pod hladinou.  

Tak tam seděl, poplakával a naříkal: „Že já jsem ty odpadky neuklízel. Že já je neházel do koše. Já už sluníčko neuvidím.” Protože bylo léto a obyvatelé vesnice se chtěli v rybníce okoupat, začali vytahovat plast z rybníka. Neekolog stále naříkal, když najednou vzhlédl nahoru a uviděl sluníčko. Po úklidu se objevil vodník a všem poděkoval.  

Od té doby chodily děti vodníka učit, jak se třídí odpad, jak se recykluje a jak se chováme k přírodě. Neekolog je na oplátku učil plavat. Rybník se stal tím nejčistším v celém okolí a možná i na celém světě. A kdopak ví? Možná tam vodník žije dodnes... 

Štěpánka, 7. třída

Bylo, nebylo jedno takové království. Ale nebylo obyčejné, bylo to království zvířat. Uprostřed lesa stál velký zámek z kartonu, v něm čtyři koupelny, osm ložnic, dvě kuchyně, obrovská jídelna… A vůbec, zámek byl prostě obří.

Na velikém trůnu z PET lahví seděl chytrý liščí král Vincent IV. a vedle něho postávala na plechovém bidýlku moudrá sova Amálie, jakožto královská rádkyně.

Rozsuzovali spor mezi vlkem Šimonem a medvědem Ivanem. Oba dva byli velcí a působili strašidelně. Všechna zvířátka se jich bála. No, zkuste si urovnat takovou zapeklitou hádku, ještě když je to mezi takovými zvířaty. Že byste si to zkusili? Tak prosím…

Nejdřív si vyslechněte to, co říká medvěd Ivan. I přes to, že se zdá nebojácný, je tady jedna věc, kterou by za normálních okolností ani nezmínil. Však poslouchejte.

„Mno... Jako vždy jsem v té největší zimě zalehl do brlohu a spal jsem. Jenže v březnu, když mi měl zvonit budík, nezvonil. Proto jsem se probudil až v polovině dubna. Propásl jsem velmi důležitou věc. Tedy... Propásl jsem… No, zkrátka, propásl jsem narozeniny své přítelkyně, která bydlí v Itálii (pozn.: při této informaci všichni vydechli, jelikož Ivan nikdy o přítelkyni nemluví). Mám podezření, že za to může Šimon, protože mi začernil solární panely! Za všechno může on! JE TO JEHO VINA!“

Předtím, než někoho začnete soudit, musíte si přečíst i výpověď Šimona.  „Můj dům zaházeli celý odpadky! Celou zimu jsem nemohl ven! Ale vím, že za to může Ivan. To on si odpadky schovával, u domu žádné nemá.“

No, a teď si ta zvířata zkuste rozsoudit. Medvěd Ivan není schopný uznat, že to Šimon udělat nemohl, a naopak. A přitom je viníkem někdo úplně jiný.

A jsme to my. Nikdo jiný na domy zvířat nešlape a nezasypává je odpadky. Doufám, že příště budete myslet na Vincenta a Amálii, a nevyhodíte odpadky do lesa. Přece jen je nikdo nechce rozsuzovat.  

Annika, 7. třída

Čtení na pokračování:

1. kapitola zde

2. kapitola zde

Terezie, 6. třída

Všichni vchází společně do místnosti až na české zástupce, kteří zůstanou za dveřmi.

Všichni v místnosti si sedají společně ke stolu.

Mussolini čte dohodu: „Zaprvé vyklizování pohraničí a obsazování německými vojsky začne 1. října.

Zadruhé Velká Británie, Francie a Itálie zaručují Německu, že celé území bude vyklizeno do 10. října, aniž by bylo cokoliv zničeno.“

Do toho se Chamberlain diví a nelíbí se mu to.

 „Zatřetí vyklizení upřesní mezinárodní komise, ve které bude zastoupeno Německo, Anglie, Francie, Itálie a taky Československo.“ dočte a rozhlédne se po místnosti: „Takže?“

Chamberlain: „Přijímám, přivítal bych, kdyby zde byl i československý zástupce, protože bez něho nejdou přijmout požadavky.“

Hitler (naštvaně): „Ihre Meinung ist mir egal.“

Překladatel (podívá se na Hitlera): „Jejich názor mě nezajímá.“

Hitler: „To hlavní je donutit ji, aby náš návrh přijala.“

Daladier: „Francouzská vláda nestrpí, aby se Praha pokoušela o nějaké průtahy!“

Hitler i jeho překladatel se na sebe podívají a s úsměvem přikyvují.

Mussolini: „Má ještě někdo dotaz?“

Chamberlain: „Rád bych ještě věděl, jak mám rozumět tomu, že z území nemá být odehnán dobytek.“

Hitler: „Na takové Dummheit nemáme čas!

Překladatel: „Na takové hlouposti nemáme čas!“

Mussolini: „Pánové, musíte to přijmout nebo odmítnout.“

Hitler: „Co se stane, když to česká vláda odmítne?“

Daladier: „Přinutíme je.“

Všichni čtyři podepisují smlouvu mezi tím, co 1. český představitel přijde zpět za E. Benešem a 2. českým představitelem a podá jim smlouvu.

Beneš pročítá si smlouvu a naštvaně řekne: „To je nesmysl!“

2. český představitel zakřičí naštvaně: „Tohle přece nejde!“

1. český představitel: „Buď s tím souhlasíte, nebo si to budete muset s Německem vyřídit sami. Udělal jsem pro Československo, co se dalo.“

Všichni podepíšou dohodu, podají si ruce, udělají si společnou fotku a odcházejí všichni společně. KONEC.

Michaela, 9. B třída

Ahoj babi, zdravím tě z Březové.

Dneska je úterý a my jsme už měsíc doma na distanční výuce. Je to fajn, že můžeme vstávat později, ale školu mi to nenahradí. Závidím mojí sestře Míši, která chodí do školy a má tam své kamarády. Může si s nima hrát a povídat si.

Doufám, že nás ten COVID-19 brzy opustí.

Buď ráda, že jsi takovou dobu nezažila. Vím, že jste neměli žádné eletronické věci, ale mohli jste bruslit, lyžovat a sáňkovat.

Milá babičko, nikam nechoď, my se o tebe postaráme. Dej vědět, co potřebuješ, jestli nakoupit nebo vyřídit. Jsme tu pro tebe. Brzy se zastavíme. Máme tě všichni moc rádi. Posíláme sto pusinek do Opavy.

Tvoje milovaná vnučka Adélka

Adéla Š., 4. třída

   Kdysi dávno žili v jednom malém domečku maminka se svou dcerou Červenou karkulkou. Jednoho dne jí maminka řekla: „Karkulko, babička je nemocná, dones jí víno a bábovku.“ Karkulka dlouho neotálela, vzala košíček a vyrazila na cestu.

   K babičce vedly dvě cesty. Jedna byla rovná, ale dlouhá. Ta druhá byla kratší, ale vedla přes hluboký černý strašidelný les plný klikatých cestiček spadlých stromů a říkalo se, že v něm pobývá starý šedivý hladový vlk.

   Karkulka došla na rozcestí, a co myslíte, kterou cestou se vydala? Samozřejmě tou rovnou, sice delší, ale bezpečnou. Držela se levé krajnice, aby ji nesrazilo auto, protože moc dobře věděla, že tudy jezdí myslivec ve svém jeepu Cherokee XJ 4WD, který je babiččin starý známý. Doufala, že bude mít o ni také starost a pojede ji navštívit.

   Najednou slyšela Karkulka za zády zvuk motoru, ohlédla se a z oblaku prachu se řítil myslivec ve svém jeepu Cherokee XJ 4WD rychlostí větru. Na poslední chvíli si všimnul Karkulky a zatroubil, ta se lekla a spadla do příkopu. Myslivec šlápl na brzdy a spěchal Karkulce na pomoc. „Co tu děláš, holka bláznivá!?“ Vzal ji do náruče, odnesl do svého jeepu Cherokee XJ 4WD a zavezl ji k babičce.

   „Vezu dalšího maroda!“ křičel od dveří, Karkulce utřel slzy a ošetřil odřená kolena. Babička už se cítila lépe, a tak uvařila čaj a nakrájela bábovku, ta Karkulčin pád zázrakem přežila, zato víno nikoli. Když snědli bábovku a dopili čaj, myslivec se nabídl, že Karkulku odveze domů k mamince.      

Tereza, 6. třída